Radarov | Terapeutické psaní

    Jak jsem se dostal k "terapeutickému psaní"?

  Před pár dny (tedy krátce před vznikem těchto stránek) jsem si založil blog na jiné adrese. Po zlouhavém psaní jsem vytvořil úvahu na téma "Myslitelé" která se my po zveřejnění nezveřejnila. Ať klikám jak chci ne a ne ji najít. Ani v hystorii. Prostě zmizela a formulář pro psaní zůstal prázdný. Pár tisíc písmenek tam bylo. Napsal jsem tedy jiný článek ("Myslitele" možná napíšu znovu, když se mi bude chtít) a ten taky zmizel (A proto jsem přešel sem na tuhle adresu).

   Nad články jsem předtím uvažoval. Probíral si v hlavě co bych tam chtěl napsat. A potom za večerního klidu se pustil do díla a tvořil. Skládal jsem svoje myšlenky ve věty a odstavce. Při samotném psaní jsem si myšlenky protřídil mnohem víc nežli za celý den.

   Teď jsem přišel ze sprchy, kde jsem nad tím úsilím přemýšlel. A právě tam jsem si usmyslel jak budu tuto rubryku psát. Uvědomyl jsem si, kam mě to psaní pár písmenek přivedlo a pomyslel si, že by to mohlo být fajn. "Budu si psát úvahy na blog a tím ty úvahy prohloubím a prohloubím tak i své myšlení". Připomíná mi to nějakou terapii.

   Terapeutické psaní není žádný odborný název. Teda alespoň o tom nevím a nepídil jsem se po tom. Prostě mě to napadlo a přišlo mi to jako dobrý nápad. A upřímně je mi to jedno jestli je nebo není. Vystihuje můj záměr a to mi stačí.

   Jako každému se i mě honěj v hlavě úvahy na různá témata. Teď, když píšu tyhle řádky, mi příjde, že se ty myšlenky prolínaj často bez ladu a skladu. Když jsem si své myšlenky hodil do písmenek, stávaly se kompaktnější a smysluplnější. Něco takového jsem udělal kdysi i někam na papír a možná i v elektronické podobě. Po několika měsících jsem ty řádky zase někde našel a ejhle "Nad čím jsem to uvažoval?". Zpětně mi přišli dost chaotické a neucelené. Po té uplynulé době má úvaha na stejné téma byla celistvější. Tehdy jsem si to asi neuvědomil, ale asi to psaní mi ty myšlenky urovnalo. Tak mi to příjde teď při psaní těhle písmenek.

   I psaní tohohle článku mi připadá jako to "Terapeurické psaní". Předchozí myšlenka se rozvíjí. Docházej mi další souvislosti. A myšlenky se hromadí. Jen se kouknu o pár řádků zpět a vydím zmatek a chaos. Vydím postupný zrod celystvější myšlenky - úvahy. Nebudu se k těm řádkům vracet s klávesnicí pod rukou. Nebudu je editovat. Snad jen pravopis by si to zasloužil :o) , ale ten chaos ne. Ten chaos tam patří. Je to cesta rozvoje. Postupný zrod a přerod. Ta úvaha vlastně vznikla už předem před samotným psaním těhle řádků. Tehdá dostala kostru. Vlastně to byl námět. Chaotický a opakující se. Nevím jak vám, ale mě se myšlenky v hlavě či kde opakují i několikrát dokola. Nevím jak často a dlouho. Nebo jak přesné ty kopie jsou. To by se muselo asi zaznamenat a bádat a to já neumím.

   Při terapeutickém psaní si třídím myšlenky. Dávám myšlenkám řád a rozvíjím je. Docházej mi při tom další podrobnosti. Nedostatky. Celkově díry v celé myšlence. Návaznosti. Souvislosti. Ale i nevědomosti a důsledky. Až si je za nějaký čas přečtu, budu na ně zase nahlížet jinak. Je jedno jestli zítra. Za měsíc. Nebo po pár letech. Ale alespoň si připomenu původní myšlenku. Původní nápad. Možná popud který mě k tomu vedl. Prostě něco ze samotného jádra myšlenky. A to jádro můžu zase znovu prodiskutovat sám se sebou za pomoci písmenek.

   A proč tyhle "Slátaniny" kterým říkám honosně "Terapeutické psaní" dávám právě sem? Jednoduše - protože chci. Je k tomu potřeba i jiný důvod? Ne další hlavní důvod potřeba není. Ale je tu více menších důvodů. Chci se s váma a nebo prostě s někým o tyhle a další myšlenky podělit. Doufám, že v nich třeba někdo najde ispiraci. Třeba se někdo z vás k těmto písmenkům vyjádří a mě to posune zase o kousek dál. Dovím se něco nového a nebo něco na co jsem opoměl. Možná poznám nové úhly pohledu které mě zaujmou. A třeba to osloví někoho dalšího. Otevře mu to oči. Odpoví na jeho otázky. A nebo posune dál ve vlastním vnímání. A kdo nechce akomu se to nelíbí, tak ať to prostě nečte a jde jinam. Mě chybět nebude :o)