Radarov | Smazané zprávy pro květinku

V rybníčku jsou žáby. Kolem něho báby. Všechny kvákaj rámusej. Potichu být nemusej.

Je čas na ranní básničku, tak naladíme rosničku. Ta nám řekne o počasí. Jestli se k nám léto vrací. Vydáme se do přírody naladíme do pohody.

Trocha ranní poezie: Slunce kape z oblohy a skrývá se v kapkách deště. To dotknout se chce tvojich tváří a z lehounka je pohladit. Posílá ti kapek spoustu a stačí jen jediná, co pohladí tvá jemná líčka a ukápne do klína. Pak slunce zvedne krásnou duhu a ohlásí světu, že pohladilo tvoje tváře a že jsi má jediná.

Chtěl bych být velkou sněhovou vločkou. Dopadnout na tvé řasy. Ty by jsi mrkla a já tě pohladil po tváři. Dopadnout na tvá prsa a roztát. Jako kapka vody stékat na tvou bradavku a ukápnou ti do klína. Studený jako led se zakutálet do tvé jeskyˇnky a splynout s tvojí vůní a chutí.

Jsi ta jediná. Jediná hvězda na nebi co poutá můj zrak. Jediná květina na louce která mi zavoněla. Jsi jediný obraz v galerii který upoutal mé srdce.

Nitka se kroutí a svíjí. Proplétá se mezi špendlíky sem a tam. Tu potká sama sebe. Jinde zase nitku druhou. Jednu nitku, druhou, třetí. Až propletené jsou, že nepoznám jednu jedinou. A hle už vidím obrazec i vzor. To krajka krásná, kde nitky se milujou. Krajka od mé drahé se vzorem z lásky, něhy a pohlazení.

Sluníčko se schovalo za mraky, ale svítí dál. Je schované v mém srdci jen a jen pro tebe. Tam září a hřeje, aby dodalo ti sílu. Chce tě obklopit a hřát, aˇt nepocítíš bolest ani smutek. Ochraˇnovat tě od nebezpečí a nepřízně života. Být tvým štítem proti lidské zlobě.

Na stole stojí hrnek. Pohled na jeho dno vybízí "naplˇn mně". Barva glazury poutá moje oči. Její lesk zrcadlí záři světel. Chci uchopit jeho svůdnou křivku a přiložit ke rtům oblou hranu. Ale čím jej naplním? Voˇnavou kávou nebo svíravě chutným čajem? ˇZádá mně aˇt nenechám ho bez povšimnutí. Je těžké vyhnout se mu pohledem a nepodlehnout jeho svádění.